Pejskaření - Václav IV

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Psy mám rád, všechny.
Fascinují mě vlci a proto chovám NO. První fenu Astu jsem si pořídil ve 12 letech, sice jsem v té době moc rozumu neměl, ale dodnes si pamatuji, jak jsem si hrál na strážce státní hranice, v lese vyznačil okruh a ten denně poctivě hlídal a obcházel. Dopadlo to tak jak muselo, v 15 jsem šel do učení a fenka zůstala na krku rodičům. Byl jsem mimo domov, domů jezdil na víkend a honil první lásky, dělal muziku a na ní bylo málo času. Na začátku druháku dostala psinku a umřela. Pak byl na pár let klid, měl jsem dostatek odpovědnosti, abych nepořizoval psa, když na něj nemám čas. Přišla střední škola, vojna, rodina a po revoluci i nucená změna zaměstnání vyvolaná opojným pocitem moci šéfů a zametáním starých skutků. Začal jsem opravovat auta jako OSVČ, doma postavil dílnu a to byl ten pravý čas zase pejskařit. Koupil jsem štěňátko NO-Brita. Trochu jsem se s ním zdravotně natrápil, než vyrostl, chovatel nebyl z nejpečlivějších, ale byl z něj chlapák, jak se patří. V jeho třech letech jsem se náhodou dostal ještě k jednomu štěněti a říkal si, když zvládnu jednoho, dokážu i dva. Tak přibyl Bax. Už na to bylo přeci jen více času a začal i nějaký ten výcvik. Když bylo Britovi 10 let, objevila žena na webu fotku feny z útulku. Nakonec jsme Ritu přivezli a protože asi neměla moc hezký život, zabydlela se velice rychle. Chlapci jí přijali mezi sebe statečně a byla jen otázka času, který z nich jí nakryje. No stalo se, Bax byl rychlejší, štěňata se ale nenarodila, Rita potratila a nakonec to dopadlo operací a ztrátou dělohy a vaječníků, které byly prolezlé rakovinou. Přežila u nás tři šťastné roky a odešla po těžké nemoci euthanásií. Rok před ní umřel Brit a dva roky po ní Bax, který mě umřel doma v náručí. Po tomto zážitku jsem řekl, že nechci už psa ani vidět, moje citlivost mě málem porazila. Vydržel jsem to půl roku a začal hledat s tím, že když, tak už pořádnýho. A tak jsem přivezl z Hostivic fenu - Nyssu z Gilanu s perfektním rodokmenem a děsně podobnou Baxovi. Úžasný psí mládí a spousta krásných chvil na cvičáku. Při jedné takové akci si chovatelka zoufala, že nemůže zadat poslední štěně, fenku, shodou okolností sestru Nyssy, no a bylo to, Rainbow z Gilanu jela k nám domů. 
 
Nebudu zde vypisovat, co všechno jsme absolvovali, od výcviku, po výstavy jak doma, tak i v zahraničí. Obě mají výcvik poslušnosti, výcvik obrany, stopu a spoustu naučených blbin. Jako vrchol kariéry Nyssy bylo 13 místo na - SV - Bundessiegerzuchtschau ULM 2012 - světové výstavě německých ovčáků, které se ve všech kategoriích účastnilo přes 7000 psů z celého světa. V současné době již aktivně nesoutěžíme, jen se udržujeme, nachodíme a naběháme spoustu kilometrů po lesích a lukách kolem Křivoklátu, jezdíme dvakrát ročně do Vysokých Tater do termálních lázní prohánět po pastvinách ovce, když se zrovna páníček neválí v horké vodě, v létě do Chorvatska k moři, potápět se a skotačit ve slané vodě, s tím potápěním to myslím vážně, to ony opravdu umí až na dno pro kamínek.
Jářku šťastný psí život.







 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky